Soukromí × bezpečí

Přečetl jsem narychlo knihu Akta Snowden novináře Luke Hardinga. V knize se můžeme dočíst, že jako se kdysi pálily knihy, dnes se ničí – pálí pod dohledem úřadů počítače, mechanicky a pak ve speciální "mikrovlnce". A co ještě?

Jak získat cizí konta a hesla? Otevřete si falešnou internet kavárnu s nízkými cenami a pak pomocí speciálního programu zachycujete každou stlačenou klávesu. Proto mají některé banky zadávání hesel a PIN myší na obrazovce, přičemž klávesy se na obrazovce zobrazují náhodně. Jak zadáváte hesla, myší nebo na klávesnici?

V knize se píše, že bezpečnostní úřady států by chtěly mít informace každém obyvateli Země. Jen Facebook má u nás každý druhý obyvatel, celkově má mít Facebook 2 miliardy uživatelů, viz Technet.cz. A uživatelé tam dávají údaje i o jiných lidech, tedy skoro určitě je každý obyvatel Česka nějak zmíněn na Facebook. A s Google je to obdobné.

Česká republika má přes 10 miliónů obyvatel. Pokud povedete o každém obyvateli jednu plnou normostránku údajů, což je 1800 znaků nebo 250 slov, tak potřebujete na všechny obyvatele Česka  paměť kolem 20 GB, běžné USB disky = flešky či SD karty mají obvykle vyšší kapacitu. A dnes jsou u počítačů běžně disky s kapacitou 100× větší. Je tedy reálné mít dost informací o každém obyvateli Česka na flešce.
Na Zemi žije asi 7 miliard lidí, pak by byla potřebná kapacita na všechny obyvatele Země asi 13 Tbyte. Nabídky běžných pevných disků jsou o kapacitě i 10 Tbyte, tedy stačí mít v počítači o disk více a můžete začít ukládat data o každém obyvateli země.
Je tedy reálné mít dost informací o každém člověku na Zemi v běžném počítači.

Všechny firmy, co poskytují datové služby, mají být v pozornosti národních bezpečnostních úřadů. Část informací získávají úřady legálně, či si je podle Snowdena prostě "ukradnou", třeba sledováním provozu na optických kabelech. Bezpečnostní úřady mají "superpočítače", tedy mají reálnou šanci cokoliv rozšifrovat, a jak v knize sdělil Snowden, nutí výrobce software dávat do šifrovacích systémů "zadní vrátka", tedy možnost rozšifrovat cokoli.
Možná taková "zadní vrátka" způsobila narušení bezpečnosti občanských průkazů v Estonsku, viz opět Technet.cz, nebo před časem i na Slovensku.
Vadilo by vám, kdy se někdo vydával za vás či dokonce pod vaším jménem páchal trestnou činnost?

Zajímavá je v knize myšlenka, že když nemáte na internetu žádnou e-stopu, tak je otázka: proč? Něco tajíte?

Někdo říká, že nemá co tajit.
Postavme otázku naopak, opravdu je možné dát všechny údaje o sobě veřejně a každému na potkání?

Namátkou… můžete dát další úvahy do diskuze:
Vadilo by vám, kdyby každý znal vaši výplatu, vaše příjmy?
Vadilo by vám, kdyby se někdo dostal k vašemu účtu v bance a mohl s ním manipulovat?
Vadilo by vám, kdyby každý znal vás zdravotní stav?
Budete něco nakupovat (dražit), druhá strana zná vaše limity, kam až jste ochotni s cenou jít, zná stav vašeho bankovního konta a mohla mít k dispozici vaše e-maily, kde jste cenu s někým konzultovali.
Obdobně jednání o cenách mezi firmami, vyhrává ten, kdo získá informace.
U nás máme státní podniky, můžeme si být jistí, že stát jako vlastník nezneužije své možnosti při jednáních s komerční firmou o cenách?
Manželky zatají koupi "hadříku" či jeho cenu, podvádíte při něčem, při zkouškách, manžela - manželku, porušujete silniční zákony nebo zákony obecně? A pochlubíte se někomu - něčím takovým v e-mailu, telefonu a někdo si tuto informaci o vás uloží.
Napíšete, v e-mailu, na webu někde - něco proti někomu, proti osobě, organizaci, úřadu, státu a někdo to proti vám vytáhne. Typicky personalisté si obvykle prověřují uchazeče o zaměstnání na internetu.
Nebo nedostanete někam vízum, například do Tibetu.

Takže otázka, preferujete soukromí nebo bezpečí?