Z včerejší televizní zprávy. V českých obchodech se prý prodává až 80 % růží původem z Keni, jsou až 3 dny staré. V Keni se pěstují v nadmořské výšce 2000 metrů, což je výše, než naše nejvyšší hora. K nám putují letecky 7 300 km.
Jak je možné, že "černoši v Africe" dokáží vypěstovat v takové nadmořské výšce a s takovou dopravou na 7 300 km levnější růže, než my v Česku? Proč u nás někdo nezačne podnikat obdobně jako "černoši v Africe", rozhodně bude mít levnější náklady na dopravu a výhodu nižší nadmořské výšky.
V Keni totiž nemají sociální demokraty, kteří by místním zajistili minimální mzdu na evropské úrovni, tedy čeští podnikatelé v pěstování růží by sice ušetřili na té dopravě, ale mzdové náklady by způsobily jejich konkurenční neschopnost. Proto možná někteří místní lidé místo krásné práce kolem pěstování růží sedí doma na sociálních dávkách.
Co je kolem pěstování růží daleko vážnější, v Keni je nedostatek pitné vody, ohrožena je skoro polovina obyvatel Keni včetně dětí.
Na pěstování růží se samozřejmě spotřebuje velké množství vody. Vývozem růží se vlastně vyváží i voda, má to i svůj pojem, virtuální voda. Evropské země pomáhají Keni v hledání nových zdrojů vody a zároveň kupují růže, které vodu spotřebovávají.
Je to obdobná šílenost, jako když se u nás povinně přidává do benzínu a nafty jakési "biosvinstvo" (viz můj dřívější blog). Protože pěstování plodin na "biosvinstvo" je dobrý byznys, ministr Babiš by nám mohl vyprávět, tak se v různých zemích vrhli na pěstování těchto plodin. Tím ničí životní prostředí zvířatům a sobě, a hlavně, přichází o vodu, kterou pole zalévají. Mají tam totiž sucho, jako ho budeme mít letos i my.
Na internetu můžete najít články, které vyzývají k omezení nákupu keňských růží, aby tam lidé měli co pít.
V tomto případě bych se opravdu přimlouval za místní zboží. Přece jen nechci, aby kvůli mé valentýnské růži trpělo někde dítě žízní.
Tak chápete titulek blogu, Nedávejte k Valentýnovi růži, zachráníte dítě v Keni!
Vpravo máte k blogu anketu.
